Víte, že Tejnkou měla vést železnice? Klub českých turistů ji plánoval zřídit mezi Petřínskou rozhlednou a Letohrádkem Hvězda. Zdůvodnění tohoto záměru stojí za citaci: „Není míst a není rozhledů tak rozkošných, jak jich poskytuje krajina, kterou navržená trať prochází. I samo obyvatelstvo sousedních, četně zalidněných obcí dozajista hojně použije výhod, ba dobrodiní, jichž jim touto tratí poskytnuto bude“.
Víte, že Tejnka je rodištěm orginálního výtvarníka Josefa Matičky? Matička se narodil v Tejnce, tehdejší osadě u Prahy, 13. 9. 1893. Patří mezi solitéry českého výtvarného umění, podobně jako Josef Lada či Jan Zrzavý, kteří svou tvou vybočují z dobových schémat výtvarného umění. Jeho životní příběh je natolik zajímavý, že se o něj s vámi podělíme:
Osada Tejnka samostatně existovala 200 let. Byla situována zhruba na třetině plochy dnešního Břevnova: mezi ulicemi Tomanova na jihu a Bělohorská na severu, na východě končila na úrovni Dlabačova.
Z historie Tejnky
Když byl roku 993 českým knížetem Boleslavem II. a biskupem Vojtěchem založen nedaleko Bílé Hory Břevnovský klášter, bylo do jeho okolí přilákáno nové osídlení. Jednalo se především o zemědělce, hospodáře či řemeslníky, kteří měli zajišťovat pěstování plodin a chov dobytka, a to nejen pro vlastní spotřebu, nýbrž také za účelem prodeje a následného výdělku. Vzniklo několika osad či usedlostí, jejichž pole působnosti se zaměřovalo především na provozování vinic a produkci vína. Mezi prvními takovými usedlostmi jmenujme dvě nejvýznamnější – usedlosti Liborka a Závěrka, k nimž později přibyla usedlost Týnka (později Tejnka).
Z břevnovské opuky byla postavena gotická Praha i smíchovské nádraží.
Několik kapitol z knihy vzpomínek na život v Břevnově v 60. letech 19. století
Napsal František Tatoušek
Vydalo Zemědělské knihkupectví A. Neubert v Praze v roce 1920
Jak získala jméno hospoda Na Marjánce. Jak přispěl letohrádek Hvězda k zániku krinolín. O Strahovské bráně. Proč si všichni břevnovští kluci hráli na vojáky. Život ve vesnici Břevnov a další.
Redaktor prof. František Hansl, vlastním nákladem, 1899
"Nynější osada Tejnka vznikla asi na počátku 18. století při přestavbě kláštera ze "staré tejnky" (nyní č. 1 a hostinec "u kaštanu"), bývalého poplužního dvora klášterního, a z vinice Liborky, dle níž část Tejnky na jižní stráni dosud se jmenuje. K Tejnce počítala se i Konigsmanka (lidově Kylismonka), bývalá vinice šlechtice a doktora práv Mikuláše Konigsmanna.
Roku 1800 měla Tejnka 17 čísel s 200 obyvateli, Břevnov 41 dům a 500 obyvatel. Nyní spojené osady Břevnov a Tejnka s podružnou osadou Malým Břevnovem čítají na 348 domů a 10 075 obyvatel, kterýž počet při blízkosti hlavního města stále ještě roste. Příčinou vzrůstu a rozvoje těchto obcí jest nepopíratelně blízké hlavní město. Také živý ruch společenský, jenž nastal svorným působením všech vrstev občanstva, povznesl rázem Břevnov, že patří k nejpokročilejším obcím.
V Břevnově je 5 třídní obecná škola o 11 třídách, fara v budově klášterní, pošta v Tejnce. Obyvatelstvo zaměstnává se rolnictvím a mlékařstvím, v Tejnce bydlí rovněž mnoho dělníků stavebních a konají se tam práce rukavičkářské pro Prahu. Valná část obyvatelstva také dochází na práci do okolních závodů průmyslových."
"Obyvatelstvo obcí břevnovských zaměstnává se rolnictvím a mlékařstvím. Také řemesla jsou zde v rozkvětu.
Perník cukrářů břevnovských zasýlá se v bednách daleko po Čechách.
Zvláštností jest též rukavičkářství, jímž celé rodiny se obživují a k účelu tomu kůži z továren pražských domů k zapracování sobě nosí.
Znamenité kovářské měchy a zboží sedlářské až do ciziny zasýlá Bartol. Beneš a syn, jejichžto chvalně známé firmě dostalo se na mnoha výstavách čestného vyznamenání.
Naši truhláři, natěrači, kamnáři a hrnčíři i Prahou hledání jsou.
Veliké tovární závody umělého hrnčířství mají v Tejnce pánové Václav a Jos. Klaus.
Řetězokovářstvím a sýrařstvím živí se větší část lidu z Malého Břevnova.
Z naplavené hlíny alluviální pálí se ve velké kruhové peci výborné cihly, kdež v cihelně klášterní zaměstnává architekt pan Václav Holeček na 30 lidí.
Je zde též ložisko výborné hlíny ku nabíjení pecí pekařských, cukrářských a pernikářských. Hlína tato, která má po celé Praze zaslouženou dobrou pověst a které se ročně na 200 vozů do Prahy dováží, dala podnět ku specielně břevnovské živnosti ´nabiječů pecí´, kteří až do nedávných dob jen v Břevnově byli a jsou dosud zde hledání, dojíždějí až do Tyrol.
V Břevnově jest velmi mnoho zedníků a naši fasádníci jsou hledání na Moravě a dojíždějí do Švýcar, do Německa, do Uher a j."
"Bohu to budiž žalováno, že právě ta strana západní, nejzdravější, nejkrásnější, nejpamátnější, skýtající nejvíce poučení pro mládež a dospělé jest pro Prahu téměř zabedněna. A přece tisíce lidu putuje tam z Břevnova za svým povoláním, tisíce lidu dělného vyhledává tam svoji výživu a to množství lidu se vrací denně zpět a denně příkrou cestou ku Strahovu zdraví vysílením ztrácí a Praha máti nepomáhá, snad ani neví, jak tato její tepna nejzdravější tiše krvácí."
"V listině nadační, kterouž Boleslav II. v den posvěcení chrámu na oltář sv.Benedikta položil, uvádí se z darovaných obcí klášteru břevnovskému na prvém místě Břevnov, který k loveckému hájemství hradu pražského náležel, dále Voleslavín s lesem Sklachovem, Luboc s kostelem a lesem Malejovem, Ruseň, Kůromrtvy, Třešovice, Vrané s kostelem, Skochovice a mnoho jiných statků a vsí v kraji plzeňském, kouřimském a litoměřickém.
Tato místa, v nadační listině uvedená, byla většinou v krajinách pustých, která se v oné listině jmenují ´hory nezorané´, a panovník při založení kláštera břevnovského měl zajisté na zřeteli vzdělání půdy neplodné vůbec a ušlechtění ducha a srdce lidu zvlášť a proto poručil práci tu mnichům Benediktínům, jejichžto požehnaná ruka měnila tehdy pouště v ráj.
Zakladatelem tohoto řádu byl sv.Benedikt, jenž dříve žil jako poustevník a r.529 založil klášter v Montekassinu. Bratří zabývati se měli řemesly a orbou, vyučovati mládež a čítati dobré knihy. Práce tyto však rozděleny byly jednotlivým mnichům podle jejich schopností tak, aby přiměřená majíce zaměstnání působiti mohli ve spokojenosti a ku prospěchu kláštera i lidu okolního."
"Podle staré cesty, která vedla od Prahy přes Bílou horu k Hájku, vystavěno bylo od r.1720 do r.1726 ve slohu vlašském od rozličných šlechtických dobrodinců 20 kapliček na vrcholu křížem a dvěma kulemi ozdobených. Každá měla na omítce znak a jméno zakladatele, ve středu pak obraz ze života Panny Marie a sv.Františka. Kapliček dotčený počet čím díle mizí, neboť císař Josef odňal nadace na vydržování jich ustanovené." Více o poutní cestě: Pro výletníky.
"P. Ondřej Veselka, farář u sv.Markéty a p. Adolf Blumentritt r.1963 zakladateli byli naší občanské besedy v Tejnce. V ní naši bodří občané srdce svá ušlechťovali zpěvem, přednáškami a přátelským hovorem.
Může se říci, že Beseda, jejížto heslem jest Osvětou k svobodě, podnět dala k dalšímu se spolčování v Břevnově, kdež nyní přes 24 různých spolků, společenstev a klubů se nachází.
O některých starších a důležitých poněkud šířeji se zmíníme.
R.1838 sdružili se řemeslníci břevnovští a okolních obcí ve zvláštní sbor, který měl své vlastní stanovy pod názvem Ústava a pravidelnost sboru řemeslnického u Sv.Markyty.
V roce 1880 řemeslníci a živnostníci spojených a vůkolních obcí Břevnovských utvořili dobrovolným přistoupením vzájemně se podporující spolek dosud trvající pod jménem Spolek řemeslnicko-živnostenský spojených a vůkolních obcí velkobřevnovských se sídlem v Tejnce.
Účelem spolku jest podporování členů v případě nemoci a úmrtí a pěstování vzájemnosti pod heslem Spojenou silou svorně vpřed!. Odznakem spolku při veřejném vystupování jsou dvě do sebe vložené ruce na červeném štítku. Ač máme v Břevnově spolků více nežli třeba, přece tu ještě schází ´spolek okrašlovací´, který by se především staral o zřízení a úpravu cest a chodníků, který by na starosti měl, by poškozovány nebyly budovy, stromoví a zpěvné ptactvo..."
Vypravuje Emanuel Batěk, řídící učitel. Vyšlo v Praze roku 1898.
"...Mnozí Pražané velmi dobře znají: Markytu, Tejnku, Liborku, Vypich, Konigsmanku, Malovanku, Petinku, Stodolu, Větrník, Schleicherku, Kajetanku, Závěrku, Marjanku i Královku a přece dosud nevědí, že všechna jmenovaná místa jsou části staroslavné obce - Břevnova..."
V těch malých domkách našich setkáváme se často nejenom s lidmi vzdělání akademického, ale i s lidmi prostých dělníků, zručnosti a dovednosti neobyčejné, z nichž aspoň jednoho na paměť uvésti sobě dovolím.
Tovární dělník, p.Řehoř Novotný, povzbuzen některými učenci, počal pracovati na plastickém obraze města Jerusalema a jeho okolí. Ze dřeva lipového nebo z lepenky vyřezával vše přesně a věrně dle plánu a nákresu Dra. Bílého. Obdivuhodnou tu práci vykonával v prázdných, obyčejně večerních hodinách po 15 let, až bez mála při ní zraku pozbyl. Hotovou práci jeho i ve veřejných listech pochválili a dopomohli mu, že v Praze ve Václavské záložně dílo své vystaviti mohl. Také v některých blízkých školách několik zlatých vyzískal, ale od těch dob na práci českého dělníka nikdo si nevzpomene a on, ač má schválení a povolení k veřejnému vystavování, nemůže obětovat ani náklad na nutnou dopravu. Nyní dělník ten nemocný a sestárlý nedostatkem hyne a tudíž kupce hledá na zajímavý obraz svůj, kterýž každému jest za libovolný poplatek přístupen v útulném zahradním hostinci u Štraubů v Tejnce číslo 50."
"Nejnovější statistická data ukazují, jak mnohá česká města úžasně vzrůstají. Tak čteme, že prvním městem po Praze není již Plzeň, ale Žižkov se 64 332 obyv., třetím Kr. Vinohrady se 49.774 obyv. a třicátým devátým Břevnov s 10.115 obyvateli! Při čtení této zprávy voláme s prorokem:
Aj ty, Břevnove, nejsi nejmenší mezi městy českými, nebo až po tobě na řadu ještě přijdou: Jičín, Čáslav, Podmokly, Náchod a jiná města velká.
Třeba by tebou, jako druhdy Betlemem, Jerusalem pohrdal, ty přece kralovati budeš v dědinách našich, nebo v království Českém budeš, Břevnove, snad již zakrátko, aspoň vesnicí největší!"
Sebral a vypravuje František Ruth, nákladem Pavla Korbra v Praze, 1902
"Týnka (Tejnka). Na návrší za Strahovskou branou u silnice k Bílé hoře jest osada vzniklá teprve r.1700 z bývalého poplužního dvora ´staré tejnky´ č.1 (nyní hostinec u kaštanu) a z vinice Liborky, po níž část Tejnky na jižní stráni dosud se jmenuje... Starý Týn či Týnek byl však již ve 14. století dvůr hospodářský při samém klášteře Břevnovském. Vesnice Týnec byla při potoku Brusnici a táhla se až k Pohořelci, byla majetkem kláštera sv.Jiří."
Libri, 2001
"Údolí potoka Brusnice nedaleko Strahovské či Říšské brány nepatřilo kupodivu břevnovskému klášteru, ale svatojiřskému klášteru na Pražském hradě. Oblast se dříve nazývala Tejnec a tento název se později přenesl na ves Tejnku, dnes součást Břevnova. Nelze stanovit dobu, kdy klášter území získal, ale bezpochyby patřilo k jeho nejstaršímu majetku.
Ve 14. století vznikaly na jižních svazích vinice, avšak za třicetileté války místní usedlosti značně utrpěly, neboť byly z tohoto hlediska neobyčejně nevhodně situovány. Například obléhání Švédy roku 1648 bylo vedeno právě z této strany. Totéž platí o válkách okolo poloviny 18. století.
V břevnovském údolí bývalo kromě benediktinského kláštera několik vesnic. S areálem kláštera sousedila po východní straně ves Břevnov, po jižní straně zmíněná ves Tejnka. Od Břevnova k Praze táhla se mezi poli silnice, přičemž jediným větším objektem byl benediktinský hospodářský dvůr Závěrka, jehož umístění připomíná dnes již název ulice."
"Za jasných dnů svátečních vychází sem jako na práh svůj máti měst, aby osvěžení tu nabyla. Údolím břevnovským vane téměř stále osvěžující větřík západní, přinášeje z blízkých lesů zdravý, čistý vzduch pryskyřičný, a proto zdravotní stav jest u nás neobyčejně příznivým: úmrtnost v Břevnově jest 3%, tedy normální a epidemických nemocí tu nebývá."