Pěšky, na kole, na běžkách

Ladronka. Usedlost stojí ve strahovském zeleném pásu proti vilové zástavbě v dominantní poloze nad motolským územím. V polovině 17. století byly zdejší polnosti a vinice v majetku barona Švihovského a od něj je koupil roku 1688 generál vachmistr hrabě Filip Ferdinand z Ladronu. Existuje i druhá, ovšem nepříliš pravděpodobná verze výkladu názvu, a to od italského slova "ladron" - lupič. Hrabě si každopádně v této oblasti vybudoval rozsáhlé panství, které sahalo až na jih k dnešní Plzeňské ulici. Na břevnovské pláni pak vystavěl zájezdní hostinec s hospodářskou usedlostí.
Obytná patrová barokní budova pochází zřejmě z 18. století. Během následujícího století, kdy už patřila břevnovskému klášteru, byla upravena v podstatě do dnešní podoby. Hlavní severní průčelí tehdy dotvářel zastřešený vjezd do dvora, který byl však po druhé světové válce kvůli havarijnímu stavu zdemolován. Celý areál byl vystavěn z kamene, vytěženého v blízkém lomu.
Ještě ve druhé polovině 19. století sloužila Ladronka jako zájezdní hostinec, avšak změny v silniční síti tomu učinily přítrž. Ve třicátých letech 20. století zde byly byty, po druhé světové válce přešla usedlost do majetku OPBH Praha 6 a sídlil zde podnik Sady, lesy, zahradnictví. Budova sice byla od roku 1964 pod památkovou ochranou, ale její chátrání postupovalo stále rychlejším tempem. V osmdesátých letech byl vypracován projekt na obnovu Ladronky jako kulturního zařízení včetně dostavby zničeného průjezdu, nicméně tehdy nebyl uskutečněn.
V roce 1994 se sem nastěhovali squatteři a v roce 2000 byli násilím vystěhováni. Nyní se schyluje k rekonstrukci celého areálu a k jeho následnému využití pro sportovně-rekreační účely. Má tu být i výletní restaurace.

Zaniklé usedlosti

Liborka. Nalézala se v oblasti staré osady zvané Tejnka, která se rozkládala zhruba v místech mezi ulicemi Bělohorskou a Tomanovou. Liborka, dnes č.p.358, měla také původní čp.13 v katastru Tejnky. Dodnes má ulice v těchto místech jméno Tejnka. Původně se zde v 15.století nacházely dva vinohrady, a to Žejdlovka a vinice Jana Tykance z Hradčan. Vinice i usedlost dostaly jméno podle Libora Ubella, který zde kolem roku 1650 postavil také kapli sv.Libora. Roku 1715 se vinice stala majetkem metropolitní kapituly v Praze, roku 1756 majetkem břevnovského kláštera, který kapli zrušil a Liborku opět prodal. Obraz sv. Libora z kaple visel dlouho v opatově pokoji v klášteře. Č.p.358 příslušní nyní činžovnímu domu ve Šlikově ulici č.49, pozůstatky starých budov dvora Liborka můžeme najít v ulici U dvora.

Závěrka. Místo pozdějšího dvorce čp.II v osadě Tejnka zabíraly v 15. století dvě vinice - Žejdlovka a vinice Jana Tykance z Hradčan. Obě se rozkládaly na území Závěrky jen zčásti, jejich zbytek pak ležel na pozemcích pozdější Liborky. Dvůr Závěrka vznikl patrně v 17. století a nejpozději na počátku 18. století při něm byla zřízena hospoda. Toto vše pak náleželo břevnovským benediktinům. Za francouzské okupace v roce 1742 byla v Závěrce umístěna dělostřelecká baterie, takže budovy byly značně poškozeny.
Čp.267 příslušelo klášterní vinici se zájezdní hospodou, kterou klášter v roce 1805 odprodal. Rovněž sousednímu čp.277 se říkalo na Závěrce a sloužilo jako obydlí mýtného. Odtud také vzešlo pojmenování Závěrka, neboť mýto bylo na noc uzavíráno.
Na počátku 20. století představovala dvůr prostá zděná obytná stavení: dvoupatrový dům, jednopatrová budova spolu s přízemním stavením při Šlikově ulici a dále ve dvoře jednopatrový dům s pavlačí, přízemní stavení a kůlničky. Majitelem byl jakýsi pan Hoffman z Břevnova. V objektech bydlelo několik živnostníků. Na konci dvacátých let se jednalo o prodeji Závěrky městu, ale nakonec k němu nedošlo a budovy byly postupně demolovány. Po dvorci zůstaly jen názvy okolních ulic Závěrka a Nad závěrkou a jméno hospody Na Závěrce.